Naše vize

Hloubka a propojení

Bederní svaly v těle nesou v sobě mnohé kvality – jednou z nejdůležitějších kvalit je hloubka a propojení. Jsou to nejhlubší svaly v těle a jako jediné svaly pak spojují trup s dolními končetinami.  Uvnitř nás tak, mimo jiné, symbolizují spojení nebe se zemí, materie s duchovnem, otce s matkou, ženu s mužem, oheň s vodou…
Proto i kvalitu hloubku a propojení jsme uchopili k dalšímu tvůrčímu rozvíjení.  Vnímáme a cítíme, že je to právě hloubka a propojení jako nové hodnoty, které je potřeba integrovat do všech úrovních našeho života, včetně sociální nebo i ekonomické.
Když jsem oslovovala ženy ke spolutvoření, bylo pro mě velmi důležité nejen ono souznění, ale také usazení se v životě tady na zemi. Spíše než se snažit žít své vysněné ideály a představy, je potřeba se podívat autenticky na to, jak to máme tady a teď a v tom umět tvořit – v léčení, v přijetí, ve ztělesňování, v otevírání svého srdce…
Co si neseme na svých bedrech, co je reálné, co s tím můžeme dělat a jak s tím umíme nakládat v normálním obyčejném životě. Bederní svaly nejsou jen svaly, je to prostor! Nesou v sobě ohromnou symboliku a sílu! Stojí za to objevit jejich potenciál…

Tomu, co na bedrech si neseme, nasloucháme…

Sešla se nás tedy skupina žen, které žijí velmi uzemněné životy. Všechny jsme si prošly cestou léčení této části těla a každá z nás vnáší svou vlastní zkušenost a otisk. To, co přinášíme, je medicínou pro dnešní tělo a dnešní život.
Proč bedra bolí? Protože jsou přetížena. Jsou poslem zpráv, že něco v našem systému není v pořádku. A v jakém systému? On ten systém může být systémem našeho těla nebo také rodiny či pracovního prostředí, ve kterém se momentálně nacházíme. To místo je naše země, společenství, ve kterém jsme, rodina, komunita, práce, město, domov… ono totiž… když tady něco nefunguje, tak ty bedra prostě bolí….anebo bolí něco jiného…. ale ponořením se do krajiny svalu duše se noříme do léčivého procesu, do nejhlubšího prostoru našeho těla, který nese mnoho informací.
A to je to, co nabízíme. Podívejme se dovnitř, co si neseme a učme se s tím žít. Staňme se umělci svého života. Učme se transformovat tu naši nálož v rámci našich životů tady na Zemi a v našem těle. Probouzejme svou sílu a propojme se s hlubokou moudrostí našich hlubin.
To ovšem neznamená, že by bedra v sobě nenesly hluboké kosmické zážitky! Nesou! Můj první hluboký dotek s bedry byl kosmický, tedy přirozený! stav vědomí embrya či miminka v bříšku maminky. Je to nejpřirozenější stav Bytí, se kterým jsme sem přišli,a v podstatě při práci s bederními svaly může dojít k léčení našich nejrannějších zranění, dá-li se to tak říci . Je to práce s limbickým systémem, který nese sebou rodová, sociální, kulturní, sexuální témata. Ale přitom v sobě všichni zároveň neseme onu ryzí podstatu, jež je nádherná a nepopsatelná.

Sebe-léčení

Cesta praxe svalů bederních je hlubinná praxe ztělesňování. Vstupujeme do vnitřního prostoru sebe sama, nejen našeho těla, ale především toho, co naše tělo zrcadlí. Psoas je nejhlubší sval v těle a je poslem zpráv. Komunikátorem. Od mechanického pohybu my vstupujeme do komunikaci s naší hloubkou na mnoha úrovních a to samo o sobě je léčivým procesem. Používáme různé formy – zvuky, pohyby, stav našeho vnímání. Už necvičíme! My nasloucháme. Hrajeme si. Experimentujeme. Nelze dělat již chyby. Jsme ve stavu příjímání a integrace. V podstatě již vše bylo uděláno – naše tělo je studnicí a obrazem několika miliard let vývoje.
Praxe s tekutinou je vstupem do našeho nevědomí. Nejde o to, že chceme být ti, kteří něco léčí. Naše mysl jen ztěžka může porozumět tomu, co je v našem těle, té hluboké moudrosti. To zkrátka není reálné. Odevzdáváme se. Nevytváříme nové systémy, neboť pod vrstvami všeho je již vytvořeno.  Spíše skrze vrstvy nánosů vcházíme do prostoru, kde sídlí ona božská esence. Co víc si přát?
Naše mysl často těžce nese, že není vytvořen umělý systém. Jsme zvyklí na systémy, které mají pomoct zakrýt náš nedostatek důvěry v samotný proces, samotný Život, a přitom zapomínáme, že pod povrchem už je všechno na svém místě. Že všechno má svůj důvod. Potřebovali bychom uměle nastavené systémy, pokud bychom opravdu uměli naslouchat těm nejhlubším hlasům v nás, hlasu duše a našeho srdce?
“Díky této hlubinné praxi jsem si uvědomila další aspekty práce s tělem. Přinesla mi transformaci v myšlení a chápání funkcionality celého fyzického těla v propojení s psyché, emocemi, traumaty a historií uloženou jako otisk v našich buňkách a tkáních. Pokaždé mi tato praxe přinesla neuvěřitelný odpočinek, zastavení se a léčení. Jsem nesmírně poctěna, že mohu dál toto učení předávat a spolu – tvořit tak  životy mých klientů s větší kreativitou., lehkostí, vědomím sebe sama a schopností sebe-léčebných procesů. Z profesního hlediska se posouvám dál k práci s vibrací hlasu a jejích léčebných aspektů a k regresní terapii, která otevírá další možnosti zkoumání sebe sama. Tato praxe oživuje nervový systém, stabilizuje a zvyšuje kreativitu. Velké plus vidím v tom, že touto praxí se lze zabývat i když vás trápí akutní bolest, jste velmi unaveni a máte jakékoli trápení. Ihned identifikujete, co se děje a máte šanci s tím hned pracovat.” Veronika

Od zranění k daru…

Vstoupením do hlubin psoatu vstupujeme do procesu léčení a umění stát se sobě léčitelem. V procesu léčení sebe tak nacházíme mnoho darů, dovolíme-li si vstoupit hluboko. Zkoumáme, co je pod bolestí, ať už emoční nebo fyzickou. Pokud pracujeme s tekutinovým tělem, děje se to ve zkoumání, lehkosti, hraní si v prostoru tkání (tkáň je naše myšlenka). V procesu léčení, které může někdy trvat dlouho a potřebuje naši trpělivost, prostor, integraci, pak objevujeme, že naše zranění se nám stává opravdovým darem. Že poznáme tu hloubku, že ji ošetříme a to, co bylo naší slabostí se stane naší silou. Ta stejná věc, která nás trápila začne celý náš život prosvětlovat, protože objevíme její druhou stranu. Život stává hlubším a má podstatně lepší kvalitu, stáváme se vnímavějšími, laskavějšími – vůči sobě a okolí. Emoce jsou jako voda. Naše tkáně mohou tvrdnout nebo měknout, stejně jako emoce. Vše prostupuje vrstvami, celým příběhem našeho těla a jeho podvědomí.
 “Našel jsem ztracenou část sebe. Má to velkou hloubku a dějí se tam věci, které léčí někde podstatu bolesti. Setkání s vodou a tekutým tělem je neskutečně léčivé pro duši.” Karel
“Praxe mě přivádí zpět k sobě, k mé podstatě a mému potenciálu. Cesta je velmi jemná a hluboká. Sama si řídím intenzitu a rychlost, kterou postupuji a léčím svá stará zranění. Vnímám to jako jeden z vyvažujících aspektů našeho rychlého mužsky orientovaného světa (výkony, výsledky, pevný řád,…). Zde vše plyne přirozeně s důvěrou, láskou a pokorou. Naše ženská polarita zde má bezpečné prostředí na probouzení se, rozkoukávání a vplutí do světa. Vnímám, že tento vyvažující aspekt je zde velmi vítán, očekáván a podporován. Cítím se více živá a sama sebou.” Katka

Změna pohledu na anatomii … noříme se hlouběji… embryologický model

V moderní fyzioterapii se velmi často terapeuticky používají pohybové vzorce prvního roku života. Tady vstupujeme hlouběji… do primárních vzorců počátku našeho života vůbec. Setkáváme se tak zároveň s velmi hlubokými tématy našeho života. Co pro nás mohou tyto pohyby znamenat? Nejen že v podstatě se noříme do pohybů, které vycházejí odněkud zevnitř a jsou propojeny s vnitřní moudrostí, která ví, jak se má tělo pohybovat – tato moudrost a “vědění” je nám velmi přirozené. Zároveň v těchto pohybech a stavu vnímání se noříme do těchto témat:
  • Jak se cítím na Zemi
  • Jaký je můj “úkol” – touha duše, impuls k životu
  • Jaký mám vztah k matce
  • Rodová linie a rodová témata
  • Jsem v proudu, plynu?
  • Hluboké pocity “cítím se milován/a”
  • Propojení se spiritem skrze somatické prožívání (je to praxe beze slov a bez filozofií)
  • Důvěra v Život
Embryonální model pohybu potřebuje velké zpomalení, hodně prostoru pro integraci. V podstatě se dostáváme do onohu původního rytmu miminka, kdy se vše tvoří.
Tato praxe má navíc další, celospolečenský, přesah. Dnešní svět se mění a pomalu také pohled na lidské tělo. Moderní věda se zabývá genetickým inženýrstvím, dnes již není problém různých modifikací, buněčné manipulace atd. Věda ovšem ještě nedosáhla svého vrcholu, co je možné. Celý svět se pomalu virtualizuje. Nicméně náš pohled na lidské tělo je stále zastaralý a pohybuje se ve vědomí člověka někdy z 19. – 20. století. Jak dlouho bude trvat, kdy normou léčení zlomenin bude genová terapie a kmenové buňky? Moc dlouho ne, již nyní jsou zde výborné výsledky. Vytváří se tak propast mezi vývojem vědomí společnosti, vědomím těla a vědeckým pokrokem. Cena za tuto propast může být ztráta lidskosti. Nicméně i v somatickém prožívání a anatomickém modelu se blízká na lepší časy. Mluví se již o tom, že v budoucnu k orgánům přibude náš mikrobiom a tekutina v těle – tímto by se zásadně změnil pohled na anatomii a to, co je možné, co můžeme cítit a jaký je náš potenciál. Jak vlastně funguje naše tělo? Z mechanického pohledu na anatomii platného posledních několik stovek let se dostáváme do biologického a k tomu onen embryologický model naprosto patří. A to v rámci mysli západního člověka, která je zaměřena “seeing is believing”.
Pokud naše hlava a vědecký pokrok bude dalece napřed před vnímáním vlastního těla, je to cesta ztráty kontaktu se sebou a svými hlubokými pocity. Naše myšlení bude podobné spíše nějakému dokonalému androidu.
Prožívání hlubin v našem těle je naprosto bazální s dalším vývojem celospolečenským, kterého jsme svědky v dnešní době.
“Konečně jsem našel domov pro svou duši… První kurz jsem  celý protrpěl ve velkých bolestech srdce, ale něco hlubokého se uvnitř otevřelo…”Karel
“Ten tetelivý pocit naplňující radosti je krásný a hlásí, tady jsem doma, to je moje cesta, to pravé. Pocit, že pluju v těch správných vodách. Niterné a krásné.” Šárka
“Moje srdce doslova poskakuje blaženým vzrušením, jako by ho zalila voda živá!” Tereza

Posvátná ekonomika

Věděli jste, že v psychosomatické medicíně krajina beder symbolizuje také naše materiálno a finance, což souvisí s naší základnou (témata první čakry)? Tedy ekonomiku, kde novými hodnotami v novém světě se stávají hloubka a propojení.
Když jsem do České republiky přinesla téma bederních svalů a zjistila jeho ohromný potenciál, nemohla jsem si nevšimnout také jejich potenciálu ekonomického. S vděčností jsem jej přijala, postavila se na vlastní nohy, vytvořila Školu bederních svalů, založila krásný prostor u Malostranského náměstí, ale přitom hledala způsob, jak dál… protože jsem v tom vnímala onen ohromný potenciál. Jak prohloubit, jak sdílet, aby to mělo opravdu hloubku a propojení. Pak jsem objevila vizi Sacred Economy od Charlese Eisensteina a věděla jsem, že něco takového je ono!
Vnímám zároveň, jak je nesmírně důležité pro vytváření nového pohledu na ekonomiku mít zpracované ranné zranění a téma hojnosti, neboť to je téma, které se dotýká té nejhlubší podstaty v nás. Přátelé, obojí je tématem psoatu! Léčení hlubokých prostorů v těle pro naše vize je důležité. Není dál udržitelné v novém paradigmatu, aby vize vycházely jen z hlavy. Jsou pak jako pták, který nemá kde přistát. Tělo zahrnujeme do léčení celé bytosti, abychom mohli být opět celiství. Podobně jako znovu vracíme úctu Matce Zemi, vracíme úctu, respekt a porozumění svému tělu a jeho (časo)prostoru.
A protože téma bederních svalů je silné téma, s velkou pokorou se pouštíme do neznámé krajiny vytvořit vizi posvátné ekonomiky, která se odehrává na poli našeho těla, společenství, kde žijeme, rodin, však hlavně ve vlastním prostoru naší mysli.
Ekonomika má hluboké kořeny, neexistuje v izolaci, je ponořena v našich hlubokých základech a tento hluboký základ je příběhem lidství. Charles Eisenstein
Téma beder jsem odevzdala do tohoto tvůrčího prostoru a téma jde dál …. Našimi nosnými hodnotami jsou:
  • Hloubka a propojení jako nové tvůrčí hodnoty ve všech vrstvách života
  • Více pro Tebe není méně pro mě. Více pro Tebe je více pro mě.
  • Vše je živý organismus, který je proměnlivý, a ke kterému chováme úctu a respekt v jeho proměňování. Komunita, společnost, ekonomika je také živý organismus stejně jako naše tělo.
  • Velkorysost je náš bankovní účet, ale jak se lidově říká “stojíme nohama na Zemi”. Ovšem v této větě je ještě něco navíc pod povrchem, neboť nejsme jen nohama na Zemi, ale jsme se Zemí velmi hluboce propojeni. Velkorysost tak vychází ze stavu pocitu vnitřní hojnosti – není to zacelení ega, není v ní očekávání „návratu investic“ atd.
  • Stav hojnosti je přirozený stav našeho Bytí a duše, se kterým jsme přišli na Zem. Ale někde na naší cestě, často velmi velmi brzy, byla tato hojnost přerušena, podobně jako když se náhle miminku odstřihne pupeční šňůra, že nedostane již pak ani kapku navíc.

Naše cesta je krůček za krůčkem, v souladu se ženským principem v jemnosti, však do hloubky. Tvoření posvátné ekonomiky je téma na celý život, je stavem naší duše a našeho příběhu. Jsme v podstatě prvních kapitolách tohoto příběhu….přesto někde v nás tuto knihu již známe…

Náš pohyb se stává naší modlitbou…