Svaly duše
Proč se bederním svalům říká sval duše? Traduje se, že tento název svalu dali staří Taoisté právě pro onu propojenost mezi nebem a zemí, neboť ho považovali za důležitý energetický kanál, který je také napojen na naši životní sílu – sílu ukrytou v našich ledvinách. V této tradici síla v ledvinách je síla našich předků a podle Taoistů náš energetický střed tvoří páteř, ledviny a psoas. Uvolněný psoas je vlastně tak trochu základnou pro volný průtok energie páteří.
Vypracovávali (pro naše těla již docela složité) různé cviky, které měly tuto sílu ve svalu bederním, a tím souvisejících energetických drahách, rozproudit. Staří Číňané obecně se velmi zajímali o vše, co souviselo s dlouhověkostí a životní energií. Anatomicky jsou ledviny opravdu položeny na psoatu jako na lůžku a spolu-tvoří naši nejhlubší strukturu. Dnes také víme, že psoas je úzce spojen s limbickým systémem, starou částí našeho mozku a její emoční – pocitovou, citovou, rodovou, sexuální, kulturní pamětí… Pamětí naší duše! Sval emoční! Limbický systém se nejvíce formoval právě v období našeho prenatálního vývoje a tedy v té nejjemnější praxi s tímto svalem můžeme říct, že se věnujeme právě této časti našeho života, která nás zformovala více, než si vůbec umíme představit…
Když hloubka, tak hloubka. I s tímto souvisí tekutinové tělo, velmi hezky to vysvětluje Stanley Kaleman v mé oblíbené knize Anatomie emocí. Když pracujeme s tekutinou, stáváme se tekutinou – tedy v období prenatálu jsme byli více tekutinou, než čímkoliv jiným. A v tom okamžiku můžeme v našem těle s lecčíms pohnout. Naše tekutinové tělo je tělo éterické (mj. Charles Ridley v Ticho a klid) a přesahujeme do duševní sféry – a tak se kruh uzavírá u slova „sval duše“.
V taoistickém pojetí praxe máme být fluidní…jako voda. Měknout, přizpůsobit se – je to úplně jiný rozměr naší reakce. Obvykle na těžkou situaci ztvrdneme – to víme, umíme si to pocítit. Zde se naopak učíme měknout a naše myšlení, tělo, hlubiny reagují. Netlač řeku, buď voda, to jsou klasické přísloví taoistické. Dělat méně, zpomalit a naslouchat…
Je to jeden z těch svalů, kdy práce je spíše emoční – protože je hluboko, neplatí u něj klasické mechanismy jako u povrchových svalů. Práce s ním je mnohem více transformativní, dotýká se našeho „Self“. Prostě sval duše. Relaxace má jiné účinky. Nelze nic manipulovat – často pomalu už ani nerozeznáme, co je manipulace a co není. Tělo se nemýlí a pokud se hluboký sval bude cítit instinktivně v bezpečí a tedy „nemanipulován“, může se pak uvolnit do hloubky. Vězme, že i dost technik v moderní fyzioterapii mají už přímo v názvu slovo „manipulace“, ale může se to týkat i některých jiných, často jakoby relaxačních pozic v józe, do kterých se ale „snažíme dostat“. Tudy ale nevede cesta ke šťavnatému svalu duše. Volnost, svoboda, jemnost, nenásilí, fluidnost, pocit bezpečí – ten je velmi úzce spojen s dotekem se zemí, gravitací, kostmi… A pak bude připraven pro další praxi, pokud bude ještě třeba. Protože někdy stačí jen uvolnit.